Školní vzdělávací program je základním pedagogickým dokumentem školy a jako takový musí být veřejně přístupný. V paragrafu 5 ods. 3 školského zákona se uvádí, že školní vzdělávací program vydává ředitel školy a zveřejní jej na přístupném místě ve škole (není tak stanovena povinnost zveřejnění způsobem umožňujícím dálkový přístup, např. na inter. stránkách). Dále je zde řečeno, že do školního vzdělávacího programu může každý nahlížet a pořizovat si z něj opisy a výpisy, anebo za cenu v místě obvyklou může obdržet jeho kopii (poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím tím není dotčeno).
Na druhou stranu žáci a jejich rodiče nemusí být prokazatelně seznámeni s obsahem ŠVP a s místem jeho vyvěšení (např. na rozdíl od školního řádu). Povinnost zpřístupnění ŠVP nenahradí jeho zveřejnění na webových stránkách, neboť se nejedná o „zveřejnění ve škole“, pokud ovšem na chodbě není veřejně dostupné PC s připojením na internet. Zpřístupnění ŠVP ve škole lze v zásadě provést dvěma způsoby: 1. vyvěsit ŠVP na chodbě (nebo v jiném volně přístupném prostoru), kde si jím může každý návštěvník libovolně listovat; 2. umístit ŠVP tam, kam mají všichni zaměstnanci školy přístup (sborovna, recepce, apod.) a na vyžádání kohokoliv jej mohou kdykoliv poskytnout.
Způsob zveřejnění ŠVP nemusí vypovídat pouze o tom, zda je splněno to, co je ze zákona povinné. Vypovídá i o tom, zda je v této věci přístup školy vstřícný, či nikoliv. Nejedná se tedy pouze o naplnění zákonné normy, ale i naplnění logiky záměru (účelu), který byl zamýšlen. Zájmem školy by mělo být, aby zákonný zástupce co nejvíce věděl o obsahu, formě i organizaci vzdělávání, protože informovaní partneři jsou základem vzájemné dobré komunikace (škola- rodiče).
Nad rámec povinností tak může být v praxi uplatňována široká paleta vstřícných informačních a pedagogických strategií pro zveřejnění či propagaci ŠVP (zveřejnění plného textu ŠVP na webových stránkách školy, vytvoření zjednodušené webové verze ŠVP pro žáky a jejich rodiče, odkaz na ŠVP v rámci instrukcí o přihlašování ke studiu, odkaz na ŠVP v rámci rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání, využití hlavních tezí z ŠVP na webových stránkách školy, „rozklikávací ŠVP“ na webových stránkách školy, informace na webu o možnosti zaslání elektronické verze ŠVP na vyžádání, vybrané pasáže z ŠVP v žákovské knížce, hlavní teze z ŠVP na informačních panelech ve společných prostorách školy, zahrnutí některých pasáží ŠVP do sebehodnotících nástrojů pro žáky apod.).
Diskuze o tom, co znamená „přístupné místo ve škole“ (viz školský zákon) je zbytečná ve chvíli, kdy má škola maximální zájem transparentně ŠVP zveřejnit. Praxe na takových školách je většinou taková, že ŠVP je zveřejněno především na internetových stránkách školy. Vyvěšení samotného výtisku v prostorách školy má již svá technická omezení, ale stále se jedná o transparentní zveřejnění. Za méně vstřícný už lze považovat takový postup, kdy je ŠVP k dispozici k nahlédnutí v ředitelně nebo kanceláři školy. U takového systému už je třeba počítat s tím, že procento informovaných (a to nejen rodičů) se výrazně snižuje.
Důvody k takovému postupu jsou různé, ale lze je obecně shrnout do postoje, že „nám ŠVP dalo ve škole takovou práci a nyní by nám to jiná škola mohla snadno opsat“. S takým názorem ale nelze souhlasit, protože ŠVP je ze své podstaty dokument otevřený a je odrazem skutečné praxe, která ve škole probíhá. Každá škola je originální organizmus s jedinečnými pedagogickými osobnostmi a nelze tedy text ŠVP „roubovat“ na jinou školu se záměrem „okopírovat“ praxi. Naopak zveřejnění vlastního ŠVP (o kterém jsou autoři přesvědčeni, že se jedná o kvalitně zpracovaný dokument) může naopak sloužit jako inspirace pro ostatní a jde pak o jasný příspěvek ke zlepšení kvality vzdělávání na základních uměleckých školách, jako celku.
