V první řadě je třeba si uvědomit, co od aktivit nabízených v mateřských školách v rámci seznamování dětí se základy angličtiny můžeme očekávat a v čem je třeba spatřovat hlavní efektivitu setkávání se s cizím jazykem již od raného věku dítěte. V žádném případě se dítě v běžné mateřské škole nenaučí mluvit plynně anglicky. Jde o prvotní setkávání a seznamování se s cizím jazykem formou hry. Rozhodující není objem toho, co se dítě naučí. Je daleko důležitější, aby dítě získalo motivaci a přirozený zájem o výuku angličtiny v pozdějším věku a pociťovalo toto jako přirozenou, potřebnou a užitečnou záležitost.
Pro kvalitu učení je důležité, jaké jsou vytvořeny podmínky. Rozhodující jsou zejména užívané metody a prostředky a zároveň i prostor a čas, který je jazyku věnován. Vzhledem k věkovým, resp. vývojovým možnostem a potřebám předškolního dítěte nelze uplatňovat klasickou systematickou výuku. Nejvhodnější a vlastně jedinou vhodnou formou „výuky“ v mateřské škole se zdá být takový způsob, kdy setkávání dětí s angličtinou probíhá výhradně formou hry a kdy jsou využívány metody, které odpovídají přirozené mentalitě předškolních dětí. Pro dítě je při učení se čemukoli důležitý prožitek, činnost, aktivní zábava. Také pro učení se angličtině bude proto důležité, aby se dítě setkávalo s anglickými výrazy průběžně a nenásilně při hrách, při běžných vzdělávacích či režimových činnostech, a aby mělo možnost je často a v různých kontextech opakovat. Hra, činnost a aktivní zábava se zdají být klíčovou podmínkou pro dosažení pozitivních výsledků výuky.
Angličtinu by měl učit ten, kdo sám dobře jazyk umí a zároveň ovládá metodiku práce s předškolními dětmi. Důležité jsou nejen metody a formy práce, ale také kvalitní jazykový vzor, protože malé dítě se učí cizí řeči stejně, jako řeči mateřské, a to je mimoděk, odposlechem a nápodobou. Proto je odbornost pedagoga – jak jazyková, tak také metodická – klíčová. Obojí se ukazuje být důležité, bohužel velmi často zároveň nesplnitelné. Pokud učí angličtinu lektor, třeba rodilý mluvčí, nemusí znát a zvládat vhodnou metodiku, pokud učí učitelka, zná výborně metodiku práce s předškolními dětmi, ale ne vždy je dobře vybavená jazykově. Optimální a zřejmě také nejefektivnější se zdá být takový způsob, kdy se angličtině věnuje sama učitelka, která to s předškolními dětmi umí, která zároveň umí dobře anglicky a je k této práci profesionálně vyškolená. Může tak angličtinu uplatňovat průběžně a nikoli ve formě časově vymezených lekcí. To je však dnes spíše výjimkou. V případě externího lektora, který pracuje s dětmi formou jednotlivých lekcí (např. jednou týdně) je dobře, pokud velmi úzce spolupracuje s učitelkou tak, aby výuka angličtiny zapadala do vzdělávacího programu (např. tematicky), popř. aby učitelka, je-li toho schopná, s dětmi angličtinu procvičovala (říkadla, písničky, hry apod.) průběžně, mimo lekce.
Žádná oficiální jednotná a závazná organizační či metodická pravidla pro výuku angličtiny v mateřských školách nebyla nikde formulována. Veškeré metodické poznámky, návody či podněty jsou pouze v rovině doporučení. K metodickým otázkám můžeme odkázat na publikaci Průvodce metodikou výuky angličtiny v mateřské škole I., vytvořenou ve VÚP v roce 2008, a vydanou MŠMT v rámci Národního plánu výuky cizích jazyků. Řadu dalších informací, popř. doporučení, lze nalézt na vzdělávacím portále VÚP www.rvp.cz.
