Dle školského zákona „předškolní vzdělávání se organizuje pro děti ve věku zpravidla od tří do šesti let“ (§ 34 odst. 1). Tato formulace připouští výjimku z takto stanoveného minimálního věku dítěte. Její využití je ponecháno na rozhodnutí ředitele, tj. na jeho kvalifikovaném posouzení podmínek MŠ a posouzení stupně rozvoje dítěte, a to po stránce sociální (schopnost adekvátně reagovat na sociální podněty atd.), fyzické (samostatně překonávat schody a terénní překážky při vycházkách atd.), psychické (soustředit se na vzdělávací aktivity, reagovat na pokyny atd.), emocionální (odpoutat se od rodičů, přiměřeně reagovat na vzniklé situace atd.). Také je třeba posoudit míru sebeobslužnosti dítěte (obléknout, svléknout se s malou dopomocí), zvládnutí hygienických návyků atd. Z tohoto výčtu vyplývá, že dítě, které je do MŠ přijímáno by mělo být schopné se účastnit jejího běžného života a vzdělávacího procesu. Připomínáme, že vzdělávání, nikoliv sociální péče, je primární funkcí mateřské školy.
Nezralé dítě pro přijetí do mateřské školy představuje nemalá rizika (zajištění bezpečnosti dítěte i ostatních dětí ve třídě, neuspokojování potřeb dítěte i ostatních dětí, fyzické i psychické vyčerpání zaměstnanců atd.). Přijetí dětí mladších tří let s sebou zpravidla přináší i potřebu úpravy podmínek v MŠ, a to zejména k zajištění bezpečnosti dětí (např. technické úpravy), plynulého porovozu a předškolního vzdělávání (posílení personálu, snížení počtu dětí ve třídě, překrývání služeb, zapojení provozního personálu), s čímž jsou spojeny i vyšší finanční náklady.
Využití této výjimky ze zákona je proto třeba vždy pečlivě zvážit. Pokud je výjimky využíváno, pak v případech, kdy dítě dovrší tří let v brzké době po přijetí.
Rozhodnutí o přijetí dítěte je jako i v ostatních případech výhradně v kompetenci ředitele školy, který za něj nese zodpovědnost.